RC ZTICHLÝ DŮM

Ahoj všem knihomolům!


Dneska vám přináším recenzi na nedávno dočtenou knihu. Tuto knihu jsme si společně s Marcelou (Zaostřeno na knihy) vybraly pro naše první společné čtení. :-) Na knize jsme se shodly v lednu, kdy jsme začaly naše společné čtení plánovat, ale nakonec na něj došlo až během března. Ti z vás, co nás sledujete na instagramu už jistě víte, že tou knihou byl Ztichlý dům od Jenny Blackhurst.



O knize: Susan byla odsouzena za vraždu svého dvojměsíčního syna Dylana. Údajně ho udusila polštářem, ale ona si na incident nevzpomíná. Byla ji diagnostikována laktační psychóza. Po propuštění z psychiatrické léčebny Oakdale se nyní Susan Websterová jmenuje Emma Cartwrightová a odstěhovala se do malého městečka, kde nikoho nezná a nikdo nezná ji. Nikoho ze svého života před čtyřmi lety nekontaktovala. Jediným blízkým člověkem je její přítelkyně Cassie, se kterou společně obývaly „celu“. 
Jednoho dne Emmě někdo hodí do schránky obálku, na které je uvedeno její původní jméno. V obálce najde fotografii asi čtyřletého chlapce a na zadní straně je napsáno „Dylan – leden 2013“. Ale Dylan je přece po smrti. Zabila ho. Nebo ne? Může být její syn stále naživu? Když ona sama si na nic z toho nevzpomíná?
Susan se nakonec rozhodne začít pátrat po tom, co se doopravdy stalo. Kam ji její kroky dovedou? A opravdu je chlapec na fotografii její syn? To se dozvíte, když si tuhle autorčinu prvotinu přečtete.

"Je mi jasné, že je něco v nepořádku, jakmile zabočím na svou příjezdovou cestu, ale trvá mi několik vteřin než mi dojde, co přesně to je. Když můj mozek vyhodnotí to, co vidím, srdce mi spadne až do žaludku. Hlavní dveře mého domu jsou otevřené. Nikdy bych je nezapomněla zavřít, i kdybych odcházela v sebevětším spěchu."  str. 70
Můj názor: Příběh je rozdělen do dvou časových linií. Současnost, kterou nám vypráví v ich-formě samotná hlavní představitelka. Tedy sama Susan. Druhá linie je psaná kurzívou v er-formě a je zasazena do minulosti, ale ne do minulosti Susan. Ze začátku tato linie na mě působila dost zmateně, ale v průběhu čtení se začne pomalu objasňovat, proč tato linie v příběhu je. Kniha má 64 kapitol, které jsou poměrně krátké a je ukončena epilogem.
Tato dech beroucí kniha mě naprosto pohltila, a já si ji nesmírně užívala. Děj měl spád, byl čtivý a napínavý. Myslím, že u mě přišla zrovna vhodná doba na napínavý psycho-triller, a tahle kniha mi sedla jako „poklice na hrnec“. Strhla mě a už nepustila, jen „horko těžko“ jsem ji odkládala, ale ve všední dny díky pracovnímu procesu, se prostě nedalo nic jiného dělat. Když čas a volná chvíle dovolila, hltala jsem stránku za stránkou napnutá, zda další řádky přinesou nějaká rozuzlení, nebo další zvrat. 
Během čtení jsem měla jisté své teorie k ději, některé se potvrdily, některé ne. Ale to, že jsem se v některých svých tipech trefila, rozhodně nepovažuji za předvídatelnost. Právě nepředvídatelnost a dějové zvraty u mě knihu ještě víc vyzdvihly.


"Vytáhnu fotku a zoufale si přeju, aby to byla fotka Dylana. 
Doopravdy mám v ruce fotku svého syna. Vypadá v bezpečí a v pohodlí v náruči hrdé ženy, která ho na první pohled opravdu moc miluje. 

Otočím fotografii a na zadní straně stojí: Susan a Dylan, 3 dny."  str. 175
Samozřejmě čtenář, který má z tohoto žánru načteno víc než já, může na knize najít nějaké „mouchy“ k vytknutí. Ale já sama za sebe hodnotím Ztichlý dům, jako zatím nelepší letos čtenou knihu. Na druhou stranu je to teprve můj letošní první thriller a celkově teprve osmá kniha. :-D

Hodnocení: 5/5

Vsuvka: Společné čtení jako takové jsem si užila. A díky tomu, že považuji Marcelu za velkého a hlavně i rychlého čtenáře, jsem se snažila držet tempo, aby na mě zbytečně dlouho nečekala. Přitom jsem si ale vůbec nepřipadala, že jsem do něčeho tlačena. Za což určitě taky může to, že kniha nám oběma sedla a byla dobrou volbou. Po každých zhruba padesáti stránkách (nebo dle toho jak končila daná kapitola), jsme si vyměnily dojmy, názory na dějovou situaci a své tipy. Byla to pro mne příjemná čtecí změna. A rozhodně se těším na nějaké další společné čtení. :-)

Medailonek:
Název: Ztichlý dům
Autorka: Jenny Blackhurst
Originál: How I Lost You/2015
Nakladatelství: Domini
Žánr: Napětí/Thriller
Překlad: Krámková Petra
Rok vydání v ČR: 2018
Počet stran: 376

O autorce: Jenny Blackhurst
zdroj
 - vyrostla ve Shropshiru, kde také dodnes žije s manželem a dětmi. Během dětství a dospívání strávila hodiny čtením kriminálních románů a nekonečnými diskuzemi nad nimi. Snila o tom, že se stane spisovatelkou a bylo tedy jedině přirozené, že jednou sama nějaký krimiromán také napíše. Dodnes je vášnivou čtenářkou a nejčastěji ji najdete právě s hlavou zanořenou mezi stránky. Kniha Ztichlý dům je její prvotinou. K napsání ji inspirovaly především emoce a prožitky spojené s narozením jejího syna. Psaní se věnuje i nadále a v současné době má již na svém autorském kontě několik dalších knih.


A co vy? Četli jste již tuto knihu? Zaujala vás? Tak neváhejte!
Ráda si přečtu vaše komentáře níže. 


Mějte se a čtětě,
Vaše Mermaidka


Publikováno dne: sobota 30.března/2019 v 19:30h

MÉ PŘÍRŮSTKY - 1. čtvrtletí

Milí čtenáři, 


zdravím vás u letošního prvního článku mých knižních přírůstků. Jelikož jsem se od nového roku docela držela své "stopky" na nákup knih, tak mi za poslední tři měsíce moc knih nepřibylo. Ba naopak. A ke všemu větší část knih jsou knihy, které jsem od někoho dostala. :-)


Nebudu nadálezdržovat a prozradím vám, že v článku najdete jen pět knih, které za první čtvrtletí přibyly do mé knihovny. Pokud mě sledujete na blogobém intagramu, tak tento článek a zmíněné knihy v něm, pro vás nebudou žádnou novinkou. :-)

Leden - v prvním měsíci jsem si pořídila knihu z bazaru na Databázi knih, která mne lákala od doby co vyšla, jelikož všechny předchozí autorovy knihy jsem četla. A všechny se mi svým způsobem líbily. Tudíž na novinku jsem měla spadeno od doby, co jsem věděla, že se chystá její vydání. :-)

NEJLEPŠÍ VÍKEND   ➤   Patrik Hartl


Anotace: Na Silvestra si Andrea, Jirka, Dáša, Bert, Markéta a Pavel dají zásadní novoroční předsevzetí. Žádný z nich ale nikomu neřekne, jaké je to jeho. Doufají, že se jim to během nového roku podaří, mohlo by, protože času na to budou mít dost. Kromě ranních a večerních hodin pracovních dnů mají k dispozici padesát dva víkendů, deset státních svátků a čtyři týdny dovolené. To je dohromady šest tisíc sedm set šedesát hodin volna, během kterých se dá změnit téměř cokoli.

Únor - v tomto měsíci mi přibyly knihy dvě. Obě jsem zmínila v únorovém ohlédnutí. Tu první jsem si pořídila v Neoluxoru, jako člen Knižního klubu, abych splnila objednávku z letošního prvního katalogu. Shodou okolností, jsem v tentýž den ráno cestou do práce dočetla právě čtenou knížku, a tak jsem se do té zakoupené rovnou cestou domů pustila. :-)

ZÁVITY ULIT      Martina Málková


Anotace: Život píše svoje vlastní osudy a zaznamenává je do minulosti každého z nás, tak jako závity ulit, nedají se smazat nebo změnit, ačkoli bychom dali cokoli za to, kdybychom se jich mohli jednou pro vždy zbavit. A nakonec je musíme přijmout a začít psát nové, mnohdy povedenější, příběhy. Stejně jako Marta, jejíž život se právě zhroutil a teď je postavena před úplně nové výzvy a problémy. Jak se s nimi popere? Dokáže překonat stín, který poznamenal její osobní i pracovní život? Poetické vnímání reality se prolíná s rockovým stylem a hranice se stírají. Někdy se nám realita zdá být povrchní a klamavá… nebo se k ní stavíme s příliš velkými předsudky, a když prohlédneme, býváme příjemně překvapeni? Co čeká na Martu – najde sílu začít znovu a čelit svým životním kopancům?

Druhou únorovou knihu, jsem získala jako "dárek" od Marcelky (Zaostřeno na knihy). Po domluvě jsem si vybrala knihu, na kterou mě vlastně nalákala její vlastní recenze. 

NENÍ ÚNIKU      Taylor Adams


Anotace: Studentka Darby Thorneová cestuje za svou nemocnou matkou. Kvůli sněhové bouři uvízne na dálnici uprostřed ničeho a je nucena strávit noc na odpočívadle se čtyřmi úplně cizími lidmi. Při hledání mobilního signálu si všimne ruky malé holčičky, která je zamčená v jednom ze zaparkovaných vozů. Bez spojení a bez jakékoli možnosti se odtamtud dostat musí Darby přijít na to, kdo z jejích neznámých společníků je dívčiným únoscem…Není úniku amerického spisovatele Taylora Adamse byl přeložen už do 24 jazyků a je jedním z nejnapínavějších thrillerů, jaké jste kdy měli možnost si přečíst. Šokující zvraty, výborně propracované postavy a nečekané zápletky vám nedovolí se od něj odtrhnout, dokud nezjistíte, jak to dopadne!

Březen - během třetího měsíce se ke mně dostaly dvě knihy, a ani jednu jsem si nekoupila. :-) První kniha mi přišla od Zdeňky (Medvědí oáza) jako výměna za nástěnný kalendář. Druhou knihu jsem získala od Báry z Cosmopolis.cz, která mi ji nabídla k recenzi. Tušíte, kterou knihu jsem si vybrala? Jestli ne, fotka z mého instagramu vám jistě napoví. 



DÍVKA V MĚSÍČNÍM SVĚTLE   ➤   Charles Dubow

Anotace: Když Wylie v dětství potkává Cescu poprvé, krásná, divoká a laskavá dívka ho uchvátí tak, že je ochoten riskovat kvůli ní pád ze stromu i výsměch dětské party. Během dospívání se jejich cesty nakrátko sblíží a o dva roky starší Cesca vypravěče svede, aby mu vzápětí unikla za dalšími dobrodružstvími a do dalších náručí. Wylieho život jako by se v příštích letech neustále točil v sebedestruktivní spirále vášnivé lásky k nezkrotné krásce z bohémské umělecké rodiny, která se opakovaně vrací do jeho náruče a zase z ní mizí. Cesca je pro něho neuchopitelným přeludem, „dívkou v měsíčním světle“, jak ji na obraze zachytil její bratr a Wylieho nejlepší přítel Aurelio. Dívkou, kterou nepřestává navzdory všem zradám a nepochopitelným únikům milovat. Teprve když Cescinu rodinu zasáhne tragédie v podobě Aureliovy nevyléčitelné nemoci, Wylie si poprvé dokáže připustit, že Cesce možná nikdy tak docela nerozuměl. Ani potom se jejich životy nepřestávají navzájem přibližovat, překrývat a znovu vzdalovat, a byť se jejich životní cesty rozcházejí, vzájemný cit trvá. Dramatické podobenství o mnoha podobách lásky, která i tak zůstává silnější než smrt...

OBCHODNÍK S HUDBOU   ➤   Rachel Joyce

Anotace: Frank si pronajme krámek v zapadlé anglické uličce a začne v něm prodávat to, co je mu nejbližší – desky s hudbou. Nahrávky všech žánrů, délek i kvality zaplní prázdný obchod. Pro každého, kdo vejde dovnitř, vybere Frank tu pravou desku. Nezáleží na vkusu, náladě nebo věku, každému vybere to, co právě potřebuje. Žádná magie. Stačí jen naslouchat. Život poklidně plyne na vlně hudby a každodenního života spolu s ostatními obyvateli této uličky. Ale ačkoliv má Frank dar empatie a citu pro to, co potřebují ostatní, on sám zůstává starým mládencem. Jednoho dne omdlí před obchodem dívka. Frank a jeho přátelé se jí ujmou, ale jakmile se jí udělá lépe, zmizí. Všichni se ptají: „Kdo je ta dívka:“ „Proč má zelený plášť?“ „Je to doktorka?“ „A co ten její německý přízvuk?“ Ale Frank neslyší… zamiloval se. Dívka se vrací a pomalu mezi nimi vzniká…láska? Má šanci na úspěch?

A jsme na konci dnešního článku. Už je tomu tak, opravdu jen pět knih za tři měsíce. :-D 
Tak co, závidíte, že se tak držím? Nebojte, v květnu nás čeká Svět knih, tam se jisto jistě rozjedu... 
A nebo taky ne, kdo ví. :-)

P.S.: Sice máme ještě do konce března víkendové dny, ale jelikož zítra (pátek) mizím na týden do Alp, tak vím jistě, že mi už žádná kniha nepřibude. Tímto bych se rovnou i omluvila za to, že opět první středu v měsíci nevyjde má tvorba. Důvod je snad pochopitelný. A i přesto, že lze si článek napsat dopředu a naplánovat publikaci - no nebudu vám lhát, nějak jsem zanedbala přípravu. :-/ 


Přeji pohodový den, 
Vaše ൬ermaidka 


Publikováno dne: čtvrtek 28.března/2019 v 12:15h

ÚNOR - 2. Ohlédnutí

Ahoj Všem!


Konec března nám pomalu klepe na dveře, a já si uvědomila, že jsem se s vámi nepodělila o únorové knižní shrnutí. Domnívám se tedy, že je nejvyšší čas to napravit a ukázat vám kolik a jaké knihy jsem přečetla, a zda mi nějaký nový kousek přibyl do knihovny.

Ačkoliv je únor nejkratším měsícem v roce, mně se opět knižně vedlo dobře. Přečetla jsem svůj měsíční cíl - tedy 3 knihy. Což mě velice potěšilo. A dokonce mám i o jeden knižní přírůstek více než za leden. :-D



V následujících řádcích vám ukážu trojici knih, kterou jsem během února přečetla. 

1) První kniha se mi dostala do rukou tak, že mi ji půjčila mamka. Šlo o knihu Na Chesilské pláži, kterou napsal Ian McEwan. Tato novela se odehrává na počátku šedesátý let na pobřeží jižní Anglie. Je o novomanželech a jejich svatební noci, která tak nějak nedopadne. Příběh nám nabízí zamyšlení nad tím jak jsou protagonisty příběhu ovlivněny dobou a tehdejší morálkou. Mě bohužel příběh vůbec nesedl. Domnívám se, že to bylo ovlivněné právě dobou, kdy se novomanželské "nedorozumění" odehrává. Na druhou stranu mi chybělo v příběhu objasnění z pohledu Florence.
Od autora jsem kdysi dávno četla i knihu Pokání, která mne bohužel také zklamala. Ovšem viděla jsem stejnojmenný film, který mne nadchl, proto bych se ráda někdy dostala k filmu Na Chesilské pláži, jestli mi nakonec neposkytne nějaká další vysvětlení. 

2) Druhá kniha je zároveň i jeden z mých únorových přírůstků. V den kdy jsem dočetla první knihu jsem si v knihkupectví pořídila Závity ulit od Martiny Málkové a hned se do knihy cestou domů začetla. A vůbec jsem toho nelitovala. Kniha mne chytla prakticky od prvních stránek. Hlavní představitelka Marta mi přišla sympatická,  a já s napětím očekávala co další stránky přinesou. Šlo o velice milé a příjemné čtení. Kdy nám autorka chtěla říct, že nemáme brát na první dojem. 
Více o knize můžete zjistit z mé minirecenze

3) Poslední únorová volba padla na jednu z knih z vánoční nadílky. A to konkrétně na knihu od německé autorky Petry Hülsmannové - Život udeří, kam se mu zachce
V loni v létě jsem četla autorčini knihu Čokoládový průšvih, která mě celkem bavila, a tak jsem si nechtěla nechat ujít další (již třetí - nikoliv druhou) autorčinu knihu. A udělala jsem dobře, protože tahle kniha nejenže splnila má očekávání, ona je svým způsobem i předčila. Ačkoliv jde o "románek" dosti předvídatelný, který se četl s neuvěřitelnou lehkostí, tak byly v knize i pasáže které by čtenář v klasickém "zamilovaném románu" nečekal. Více o této knize si můžete přečíst v mé publikované minirecenzi

Za únor jsem přečetla 848 stránek.

Jak jsem již zmínila v únoru mi přibyly dvě knihy: 
Není úniku a Závity ulit, kterou jsem rovnou i přečetla.

Moje suma sumárum činí stále 52 knih k přečtení. 

K únorové rekapitulaci je to vše. A jak vidím březen? No zatím celkem bídně, jsem teprve ve 2/3 druhé knihy, takže se obávám že to bude bídné ohlédnutí, ale nepředbíhejme. Březen ještě zdaleka nekončí. :-)

Krásný zbytek dne přeje,  
Vaše ൬ermaidka 


Publikováno dne: neděle 24.března/2019 v 14:30h

Báseň č.9

Pěkný středeční den,


ráda bych opět napravila nedodržený termín publikace mé malé tvorby. První středu v měsíci jsem jako obvykle nedodržela. Ten den jsem byla po práci neplánovaně s maminkou v divadle a o víkend před tím jsem si nestihla článek předpřipravit. Takže napravuji až teď. 


Vlastně klasicky opět skoro nic nestíhám, a právě blog to odnáší nejvíc. Mrzí mě to! :( Ale nebudu vám tu slibovat, jak to určitě napravím, protože tím si momentálně nejsem moc jistá. :-D
I recenzní nebo ostatní články trochu pokulhávají. :( Já vím! Jsem si toho vědoma. Ale mám nějaké nepsací období. :( Ve všední dny se vracím z pracovního stereotypu unavená a bez energie, a jsem ráda, když se alespoň dostanu ke knize. A o víkendech? Poslední dobou buď někde trajdám, nebo lenoším doma a jsem ráda, že aspoň poklidím.  Nic světoborného!

Raději skončím s lamentováním a napíšu vám, co jsem si pro vás dneska připravila. Půjde o báseň z nedávné tvorby. Nějak mě omrzelo sem dávat ta dílka plná smutku a útrap. Hlavně teď, když nám jaro klepe na dveře. To se pak smutní daleko hůře. A nebudu zastírat, že by se ještě ty podzimní balady plné „porozchodových pocitů“ v mých složkách našly.
Ale jak píšu. Chtělo by to něco vřelého. Tak snad se budou následující řádky líbit.
Ráda si přečtu vaše názory v komentářích.


SLOVNÍ PÍSEŇ


Moje oči zpívají

píseň beze slov

Moje rty říkají

slova bez not.



Na mých rtech

úsměv mi hraje

tají se mi dech

ze tvé dlaně



Píseň beze slov

a slova bez not

na rtech mých

mi úsměv malují



Červená mi líc

ty pověz mi víc

co tu děláme?

Já nechtěla nic.



Můj úsměv plachý

ti jistě prozradí

co mé oči říkají.



Tvořeno 24. 2. 2019
 

  Publikováno dne: středa 13.března/2019 v 13:30h 

2 RC - Život udeří, kam se mu zachce + Závity ulit

Moji milí čtenáři, 


jaký jste měli druhý březnový víkend? Nevím jak u vás, ale tady v Praze dneska skoro celý den pršelo. Aby toho nebylo málo, probudila jsem se se škrábáním v krku. :( Takže popíjím čaj, bohužel bez medu, a opět lenoším doma zahrabaná v posteli. 
Abych se jen neválela, a také něco málo sepsala, rozhodla jsem se, že je na čase po delší pauze sepsat své dva názory na knihy, které jsem přečetla v minulém měsíci, tedy v únoru.


Obě knihy jsem shrnula do jednoho článku, tedy dvou mini recenzí. 
Vás ale jistě zajímá, které knihy vám v dnešním článku přiblížím. Jedna z knih je od české autorky Martiny Málkové s názvem Závity ulit. Druhá kniha je Život udeří, kam se mu zachce od německé autorky Petry Hülsmannové.

Rovnou začnu druhou zmíněnou, protože tu jsem dočetla poměrně nedávno. :-)

ŽIVOT UDEŘÍ, KAM SE MU ZACHCE

O knize: Hlavní hrdinkou tohoto románu je Marie Ahrensová. Ji a její život lze definovat třemi slovy - párty, zábava a volnost. Miluje bezstarostný život. Jenže, jak sám název napovídá, život umí udeřit kam se mu zachce. Marie je dcerou velkého loďaře, který je již po několika prodělaných infarktech na odpočinku a svou firmu přenechal své druhé dceři, Christině, ta však těžce onemocní, a poprosí Marii, aby se k ní nastěhovala a pomohla ji se starat o domácnost a dvě děti. Další zkoušku Marii  přichystá její otec, který ji přikáže, aby zastoupila vedoucí místo v jejich rodinné loděnici jako loutka, po boku pracovníka Daniela, kterého jmenuje šéfem.
Marii brzo začne vše přerůstat přes hlavu, chod firmy, kterou na jednu stranu nenávidí, a na druhou miluje, nemocná Christina, a Daniel. Protože kdykoliv se objeví v její blízkosti, ona si uvědomí, že má "letadla v břiše".  
Dokáže se Marie protlouci rodinnou firmou? Dokáže vlastnímu otci, že na vedení a rozhodování má a že firmu miluje? A komu všemu bude muset ukázat, že ho miluje, a že z té volné a lehkovážné holky vyrostla? 

Můj názor: Kniha se mi četla úplně sama. Děj byl plynulý, měl spád. Nenacházela jsem žádná hluchá místa. Příběh je vyprávěn v ich-formě, díky čemuž jsem si Marii docela rychle oblíbila a velice brzy jsem v ní začala věřit. Líbilo se mi prolnutí i postav z minulých autorčiných knih. Třeba se zde znovu objevuje taxikář Knut, který se mihl jak v Čokoládovým průšvihu, tak i v autorčině první knize Čmeláci v srdci. 
Přestože autorčiny knihy bývají předvídatelné a tahle mezi ně také patří, tak v ní byl i děj, kdy jsem si vůbec nedokázala tipnout, kam nás autorka zavede. Myslím tím onemocnění Marininy sestry a to jak to s ní dopadne. Přece jen sám název napovídá, že by nemuselo jít o happy-end ve všech směrech. I tak jsem ale doufala, že kniha skončí dobře na všech frontách. 
A jestli jsem byla zklamaná či nikoliv se dozvíte, když si knihu také přečtete. 

Hodnocení: 4/5 ✭

O autorce: Petra Hülsmannová
- německá spisovatelka, která vystudovala kulturologii a germanistiku, ale víc než deset let se živila jako sekretářka v advokátních a patentových kancelářích. Její prvotinou je kniha „Čmeláci v srdci“, která se hned po vydání stala bestsellerem. Žije se svým mužem v Hamburku.

Mini medailonek: - román pro ženy
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 448
Rok vydání: 2018


ZÁVITY ULIT

O knize: V knize odehrávající se v Praze nás provází Marta, které se právě zhroutil život. Stěhuje se k manželům Bráškovým, u kterých bydlela v nájmu před manželstvím s Milanem. Bráškovi ji přivítají s otevřenou náručí, a tak má Marta jeden problém vyřešen, a to kde bude bydlet. Ale momentálně musí najít i novou práci. Jako učitelka si neškrtne a nemá odhodlání se o to po svém fiasku pokoušet. Nejprve z "hecu" jí nabídne kamarádka práci "řidičky" u ní ve firmě. Souhrou okolností právě Kláře zavolá nejlepší a nejarogantnější klient, který ji oznámí, že vyhodil už několikátého řidiče. Klára mu pohotově do telefonu odvětí, že pro něho má někoho nového. Myslí Martu, které se tento nápad moc nezdá. 
Jak se Marta jako řidička proslulého právníka a nerudného padesátníka osvědčí? 
Naučí se čelit svým životním kopancům, a i neodhadnutelnému a podivínskému Matějkovi? Marta zjišťuje, že mají společnou vášeň, a to k songům staré zapomenuté rockové kapely Torpédo.

Můj názor: Velice zvláštní kniha. Svým způsobem neuvěřitelně poutavá. Líbil se mi názor o ulitách a životních osudech, které si každý nese sám v sobě, jako jsou závity ulit. Nedají se totiž smazat ani změnit. Jediné co můžeme, je se s nimi vypořádat a postavit se jim čelem. Tahle knížka byla o životě, o tom, jak není i může být snadný. Také je o lásce, která si nevybírá, kdy přijde a mezi kým se "zrodí". 
Kniha se mi četla velice dobře. Je vyprávěna v ich-formě. Bohužel byla i lehce předvídatelná. Měla jsem během čtení na různé části tři tipy, které se mi během příběhu všechny potvrdily. Vlastně i konec. Celkově šlo o milé čtení, lehce dojemné v poetickém zpracování. 

Hodnocení: 4/5 ✭

O autorce: Martina Málková
- pochází z Vysočiny, ale už třicet let žije v Praze. Od mládí píše hudební texty pro muzikanty ve svém okolí- Do dnešního dne dokončila dvě knihy a třetí právě připravuje. Pracuje pro mezinárodní korporaci jako lektor v oblasti rozvoje a vzdělávání dospělých.


Mini medailonek: - román pro ženy
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 240
Rok vydání: 2018


Pro dnešek je to vše. Doufám, že vás alespoň jedna z knih zaujala. Nebo jste některou již četli? Pokud ano, jak se libila vám? Npaište mi své poznatky do komentářů.

Přeji hezký večer,
Vaše ൬ermaidka 


Publikováno dne: neděle 10.března/2019 v 18:30h